umělecká skupina Les 3
Umělecká skupina Les3 ve složení Hana Krupa, Lenka Kamínková a Jana Moštíková vznikla na jaře roku 2021. Tvoříme formou landartu a site specifik instalací, důležitý je pro nás osobní prožitek daného místa, skrze tvorbu hledáme naše kořeny a způsoby, jak se vztahovat ke krajině. Od jara 2023 skupina Les3 sdílí ateliér v brněnské Káznici.
"Za chvíli jsem doma" instalace v rámci festivalu Faktor K 2023, areál bývalé Káznice Brno
Autorky se rozhodly zpracovat ve společné instalaci, "své doma" a přiblížit tak divákovi, dalo by se říci, až intimní vztah se svojí každodenností. Místo, které člověk každodenně potkává, je vlastně všední, ale zároveň skrývá něco intimního, co je součástí jen našeho příběhu, něco čeho si náhodný kolemjdoucí nevšimne. Autorky s divákem sdílí svá malá osobní tajemství. Název "Za chvíli jsem doma" je záměrně mnohoznačný, může evokovat časovou linku, kdy jako badatel zabraný do svého zkoumání potřebuji ještě chviličku nerušeně bádat a zároveň nám toto sousloví může připomenout náš vlastní pramen inspirace, který máme každý v sobě a kterému jsme právě na stopě.
Hana Krupa připravila instalaci s "kukátky", pomocí kterých mění hravou formou divákův fokus. Divákova pozornost je směřována na nalezené maličkosti, které autorka nasbírala při pravidelných procházkách v okolí svého bydliště. Kukátko tak otevírá divákovi pohled, jak klíčovou dírkou, do autorčina mikrosvěta.
Kukátka jsou sama o sobě artefakty, které zavěšené v prostoru tvoří instalaci, interagující s velkoformátovou kresbou Lenky Kamínkové a malbami Jany Moštíkové. Kukátka jsou vyrobená ze starožitných špulek nití, čímž autorka mimojiné propojuje diváka s prostředím svého malířského ateliéru, který sídlí v bývalé textilní továrně Tylex v Letovicích, kde se od poloviny 19. století vyráběla krajka.
Jana Moštíková vystavuje malby, jimiž seznamuje diváka s detaily, které každodenně potkává na cestě domů. Jedinečné svým tvarem a barvou. Poukazuje na malý detail, který nás může vtáhnout do intimní chvíle a zároveň jistoty, že svět kolem se nemění a vše je stále na svém místě. Takové neměnné situace, ukotvení v realitě, si sama pro sebe hledá i na jiných místech, na cestách…
Lenka Kamínková zpracovává místo na Pouzdřanské stepi, kde má zahradu s maringotkou. Toto místo se pro ni stalo prostorem, ve kterém se vždy dokáže zklidnit a dostat se k sobě samotné. Je to osamocený kopec, který připomíná ležící bytost v krajině a ukrývá v sobě velkou sílu a klid. Pouzdřanská step je také významnou lokalitou hmyzu, který zde žije. Výstupem její práce je velkoformátová kresba a zvukový záznam místa. Divák se tak může přenést pocitově na toto klidné místo, které velmi výrazně kontrastuje s živoucím a rušným prostorem Káznice a okolních ulic.
"Je nám potěšením, že můžeme tvořit pro prostor, jako je areál bývalé káznice, místo kde je tak silný otisk minulosti, kde každá tvořivá událost přináší uzdravení a zjemnění jizev z minulých událostí…"
Bečva, Paměť místa 2022
Paměť místa Práce s krajinou v okolí pramene Bečvy Skupinu LES3 založila před dvěma lety trojice umělkyň (Lenka Kamínková, Hana Krupa, Jana Moštíková), jež se potkaly jako pedagožky v ateliéru sloužícímu k workshopům. Z původního záměru sdílení a vzájemné podpory v individuální tvorbě vznikla skupina, která tvoří společně, respektive si společně vybírá místa, jimiž se nechává ve své tvorbě inspirovat a ovlivňovat. Umělkyně realizují cesty do míst, která je oslovují, která na sebe nechávají působit, a dále je umělecky zpracovávají. Posledním a zároveň také nejintenzivnějším výstupem spolupráce skupiny LES3 je projekt, který vznikal v okolí pramene řeky Bečvy. Umělkyně se nechaly vést místem, společně putovaly k prameni a téma proudění, pramene a vody se stalo stěžením i pro jejich práci na daném projektu. Byť je postavení členek skupiny rovnocenné, v tomto případě tvoří jádro celého projektu dílo jedné z nich. Jedná se o realizaci Lenky Kamínkové, pro kterou představuje zvolené místo a projekt zároveň způsob, jak se vyrovnat s osobní minulostí. Kousek od pramene Bečvy se totiž nachází dřevěnice, v níž se před 103 lety narodila Lenčina babička a dlouhodobě zde žili její předci a další příbuzní. Od narození babičky se toho ve stavení moc nezměnilo, kromě přítomnosti ducha minulosti je to znát i po praktické stránce, například zde nebyl zaveden vodovod a tak je dodnes třeba chodit pro vodu ke studánce. Samota ukrytá v kopci Vysoká pod jehož vrcholem pramení a Bečva i její okolní krajina přesto může určitou optikou působit idylicky. Například v literárním díle Jarmily Glazarové je zdejší příroda v místech kolem pramene horského potoka personifikována, stromy popisovány jako živé bytosti. Romanticky působící genius loci má však i svoji odvrácenou stránku: umělkyně svorně tvrdí, že v místě vnímaly něco těžkého, uvědomovaly si, jak náročný život v horách byl a jakou to dodnes zanechalo v místě stopu. Při popisu roubenky mluví o starých energiích a silách. Ty však nedokážou zabránit tomu, že chalupa pomalu chátrá a postupně se spojuje s okolní krajinou. Charakter místa, určený starým stavením, horskou přírodou a pramenem Bečvy v případě tvorby Lenky Kamínkové doplňuje zmíněná osobní rovina, která se odráží též v práci na tomto projektu. Kamínková se snažila pracovat s odkazem svých již nežijících předků (respektive předkyň). V chalupě nalezla deník s babiččinými zápisky, z nichž mnohé se týkají i daného místa i zurčící řeky ("Děti, občas byste měli tomu prameni poděkovat"). Přepsané vybrané citace z deníku Kamínková kombinuje s obrazy, které vytvářela za pomoci matčiných vlasů, jenž jí byly ostříhány krátce před smrtí. Z těchto pramenů se umělkyně pokusila vytvořit mapu místa, respektive tok potoka vyvěrajícího v krajině a v jejím díle se tak střetávají tři generace i místo, které je propojuje. Tento ústřední motiv doplňují další realizace od této i ostatních umělkyň tvořících danou skupinu. Jejich cílem je záznam atmosféry, například prostřednictvím pásu prasklin na zdi, odlitků fragmentů chalupy. Všechny tři umělkyně pracují s lokálním materiálem, jako jsou třeba choroše, které se v Beskydech tradičně využívaly k výrobě klobouků, kresby zde vytvářely pomocí rostlin, jež v místě natrhaly, vizuální záznam hladiny řeky zase pomocí vody z pramene, a horský potok zaznamenávaly i zvukově. Z jednotlivých fragmentů místa se potom v site-specific instalaci budou snažit místo znovu "poskládat" a jeho záznam předat divákům. Tvorba všech tří umělkyň, byť vyvěrá primárně z nadšení a lásky ke krajině, však dostává i aktuální environmentálně-ekologický rozměr. Byla to právě Bečva, která v roce 2020 rezonovala českými médii kvůli otravě více než 40 tun ryb, jež v řece uhynuly. Projekt skupiny LES3 nám může připomenout, jak důležité je pěstovat vztah a úctu ke krajině, ve které žijeme a která nás formuje, tak jak to vnímali a žili naši předkové, přitom se nemusíme ohlížet ani příliš daleko do minulosti.
Silvie Šeborová