Paměť místa

Paměť místa Práce s krajinou v okolí pramene Bečvy Skupinu LES3 založila před dvěma lety trojice umělkyň (Lenka Kamínková, Hana Linhartová, Jana Moštíková), jež se potkaly jako pedagožky v ateliéru sloužícímu k workshopům. Z původního záměru sdílení a vzájemné podpory v individuální tvorbě vznikla skupina, která tvoří společně, respektive si společně vybírá místa, jimiž se nechává ve své tvorbě inspirovat a ovlivňovat. Umělkyně realizují cesty do míst, která je oslovují, která na sebe nechávají působit, a dále je umělecky zpracovávají. Posledním a zároveň také nejintenzivnějším výstupem spolupráce skupiny LES3 je projekt, který vznikal v okolí pramene řeky Bečvy. Umělkyně se nechaly vést místem, společně putovaly k prameni a téma proudění, pramene a vody se stalo stěžením i pro jejich práci na daném projektu. Byť je postavení členek skupiny rovnocenné, v tomto případě tvoří jádro celého projektu dílo jedné z nich. Jedná se o realizaci Lenky Kamínkové, pro kterou představuje zvolené místo a projekt zároveň způsob, jak se vyrovnat s osobní minulostí. Kousek od pramene Bečvy se totiž nachází dřevěnice, v níž se před 103 lety narodila Lenčina babička a dlouhodobě zde žili její předci a další příbuzní. Od narození babičky se toho ve stavení moc nezměnilo, kromě přítomnosti ducha minulosti je to znát i po praktické stránce, například zde nebyl zaveden vodovod a tak je dodnes třeba chodit pro vodu ke studánce. Samota ukrytá v kopci Vysoká pod jehož vrcholem pramení a Bečva i její okolní krajina přesto může určitou optikou působit idylicky. Například v literárním díle Jarmily Glazarové je zdejší příroda v místech kolem pramene horského potoka personifikována, stromy popisovány jako živé bytosti. Romanticky působící genius loci má však i svoji odvrácenou stránku: umělkyně svorně tvrdí, že v místě vnímaly něco těžkého, uvědomovaly si, jak náročný život v horách byl a jakou to dodnes zanechalo v místě stopu. Při popisu roubenky mluví o starých energiích a silách. Ty však nedokážou zabránit tomu, že chalupa pomalu chátrá a postupně se spojuje s okolní krajinou. Charakter místa, určený starým stavením, horskou přírodou a pramenem Bečvy v případě tvorby Lenky Kamínkové doplňuje zmíněná osobní rovina, která se odráží též v práci na tomto projektu. Kamínková se snažila pracovat s odkazem svých již nežijících předků (respektive předkyň). V chalupě nalezla deník s babiččinými zápisky, z nichž mnohé se týkají i daného místa i zurčící řeky ("Děti, občas byste měli tomu prameni poděkovat"). Přepsané vybrané citace z deníku Kamínková kombinuje s obrazy, které vytvářela za pomoci matčiných vlasů, jenž jí byly ostříhány krátce před smrtí. Z těchto pramenů se umělkyně pokusila vytvořit mapu místa, respektive tok potoka vyvěrajícího v krajině a v jejím díle se tak střetávají tři generace i místo, které je propojuje. Tento ústřední motiv doplňují další realizace od této i ostatních umělkyň tvořících danou skupinu. Jejich cílem je záznam atmosféry, například prostřednictvím pásu prasklin na zdi, odlitků fragmentů chalupy. Všechny tři umělkyně pracují s lokálním materiálem, jako jsou třeba choroše, které se v Beskydech tradičně využívaly k výrobě klobouků, kresby zde vytvářely pomocí rostlin, jež v místě natrhaly, vizuální záznam hladiny řeky zase pomocí vody z pramene, a horský potok zaznamenávaly i zvukově. Z jednotlivých fragmentů místa se potom v site-specific instalaci budou snažit místo znovu "poskládat" a jeho záznam předat divákům. Tvorba všech tří umělkyň, byť vyvěrá primárně z nadšení a lásky ke krajině, však dostává i aktuální environmentálně-ekologický rozměr. Byla to právě Bečva, která v roce 2020 rezonovala českými médii kvůli otravě více než 40 tun ryb, jež v řece uhynuly. Projekt skupiny LES3 nám může připomenout, jak důležité je pěstovat vztah a úctu ke krajině, ve které žijeme a která nás formuje, tak jak to vnímali a žili naši předkové, přitom se nemusíme ohlížet ani příliš daleko do minulosti. 

Silvie Šeborová